Kdo jsem

Před dvěmi lety jsem napsala svůj životní příběh, tehdy začínal krátkým citátem: "Poznej kým nejsi, abys mohl poznat, kým skutečně jsi." Až dnes, při zpětném ohlednutí za tím, co se za ty dva roky na mé cestě životem událo, si plně uvědomuji, proč jsem si právě tuto hlubokou pravdu na úvod svého příběhu vybrala a čím mi byla tak blízká.

Změnilo se mnohé, věnuji se již třetím rokem sebepoznávacím seminářům, kurzům, workshopům, školením a individuální práci s lidmi, žiji již čtvrtým rokem se svým životním partnerem a dál kráčím cestou poznávání sebe samé a přitom už vím, KDO JSEM, kým skutečně jsem. Tímto hlubokým poznáním zmizela touha hledat štěstí, hledat pravou lásku, pravé přátelství, hledat smysl života či bytí...hledat odpověd na otázku: Kdo je Já? Všechny tyhle otázky pro mne byly jen "pomocníky" na cestě k hlubokému vnitřnímu prožitku PRAVÉ SKUTEČNOSTI, ke skutečnému PROZŘENÍ.

Dnes si plně uvědomuji, jak a čím svůj život tvořím, proč do něj to či ono přichází a cítím hlubokou pokoru a vděčnost za toto poznání. Tento silný prožitek proměnil mé vnímání života, světa, okolí i sebe samé a zároveň mne vede k tomu, žít toto poznání v každodenním životě.

Žiju dnes neobyčejně obyčejný život...neobyčejný je v tom, že si uvědomuji KÝM SKUTEČNĚ JSEM, a také v mystických zážitcích, které zažívám...a obyčejný je v tom, že žiji běžný denní život, jako každý jiný člověk a zažívám zcela běžné okamžiky.

Jelikož prožité poznání je potřeba žít, stojím opět s pokorou na začátku cesty a učím se ......, neboť jedna věc je poznat PRAVOU SKUTEČNOST a druhá věc je ji žít v každém okamžiku svého života....

S láskou v srdci a hlubokou úctou k životu samému uvádím moudrost, jež mi byla z Milosti Boží umožněna prožít a přeji, nechť je vám ku prospěchu na vaší cestě....

Opava 02.06.2011

„Poznej kým nejsi,
abys mohl poznat, kým skutečně jsi.“

Narodila jsem se 29.12.1980 ve znamení Kozoroha s ascendentem ve Střelci, z pohledu numerologie jsem životním číslem pět a provází mne téma svobody a kázně. V tarotu jsem spojená s životní kartou Velekněze.

V dětství jsem často přemýšlela nad tím, co je po smrti, kam duše odcházejí a co se s nimi děje. Díky otevřenosti mých rodičů jsem se velice brzy začala zajímat o věci spojené s duchovním světem (bylo mi tehdy 10-11 let). Již jako dítě jsem byla povaha hloubající a ostatní děti se mi velice často svěřovaly se svými trápeními, smutky a bolestmi. V té době jsem se cítila hodně smutná, svázaná a nepochopená tímto světem, byla jsem uzavřené dítě. V nitru jsem měla stále touhu vrátit se tam, odkud jsem přišla a odejít z tohoto nevlídného světa, což se mi málem povedlo, neboť jsem ve svých 13 letech onemocněla zápalem mozkových blan. Svůj život i rodinu jsem vnímala jako omezující, bez pochopení, radosti a lásky.

Doba dospívání pro mne byla nelehká, neboť jsem neměla důvěru v sebe, v to, jak vypadám, jaká jsem a cítila jsem méněcenná. Se svými vrstevníky jsem si nerozuměla, proto jsem si hledala přátelé mezi věkově staršími. Protože jsem si nevěřila, žila jsem v touze dokazovat svou skutečnou hodnotu, a tak jsem na základní i střední škole patřila k výborným studentům. Jelikož jsem se cítila a považovala za málo atraktivní a přitažlivou pro opačné pohlaví, vyhovoval mi spíše sportovní až mužský způsob života. Chodila jsem do juda, nosila krátké vlasy, nikdy bych si neoblékla sukni, uměla jsem se poprat i s kluky apod. Žila jsem v popírání sebe samé, v popírání své přirozenosti a ženskosti, aniž bych si to uvědomovala. Tato má vlastní nerovnocennost se mi promítla také v mém prvním partnerském vztahu, který jsem v té době žila.

Zvratem v mých devatenácti letech bylo onemocnění mého mladšího bratra vážnou psychickou nemocí (schizofrenií), kterou jsem velice těžce prožívala. Zažívala jsem nesmírné obavy a strach o život svůj i život svých bližních, také pocity marnosti, smutku, beznaděje, nejistoty a bezmoci, kdy jsem neuměla bratrovi pomoci. Poprvé jsem si začala uvědomovat hodnotu a nenahraditelnost své vlastní rodiny a blízkých, kterou jsem do té doby považovala za samozřejmost. Rovněž jsem cítila ohromnou nespravedlnost, pocit tíhy života a vnitřního smutku, který se s každou návštěvou mého bratra v psychiatrické léčebně, jen prohluboval, nosila jsem jej jako stín na duši a úplně jsem zapomněla na radost a krásu života.

V době, kdy se můj bratr začal postupně uzdravovat, díky pomoci paní Ernestíny Velechovské, mne velice silně zasáhla tragická smrt mého tatínka, která se mnou silně otřásla a byla zlomem v mém životě (bylo mi tehdy 20 let). S tak náhlou ztrátou jsem se neuměla vyrovnat a pomohl mi až základní seminář Modré alfy „Objevování skrytých schopností“, který vedli manželé Ernestína a Petr Velechovští. Na tomto semináři jsem si začala uvědomovat svůj život z úplně nového pohledu, začala jsem se vracet zpátky k sobě, ke své duši. Byla jsem však stále plná bolesti, smutku, marnosti a výčitek, a proto jsem se rozhodla absolvovat týden regresí s manžely Velechovskými, kde jsem konečně došla k vnitřnímu přijetí smrti svého tatínka a začala jsem se na život dívat zcela novým hlubším pohledem. Pochopila jsem, že život mi stále nabízí svou láskyplnou ruku a je jen na mne samotné, zda se ji chytím a nechám se vést. Dnes si uvědomuji, že smrt tatínka mne přivedla k regresím a regresnímu poznání a ukázala mi směr, kterým se vydat, neboť jsem se od té doby začala o tento způsob terapie zajímat a postupem času se jí, od roku 2003, plně věnovat.

Našla jsem v sobě sílu dělat ve svém životě změny. Odstěhovala jsem se z rodného městečka, našla si práci a bydlení, postavila se na vlastní nohy a dále jezdila na sebevzdělávací a sebepoznávací akce. Pochopila jsem, že pokud se osvobodíme od bolesti, smutku, pocitu viny, marnosti a dalších emocí skrze prožitek, můžeme dojít k hlubokému uvědomění v nás samotných. Právě díky této zkušenosti prožitku, která je neocenitelná a nepřenositelná, máme možnost svůj život proměnit do úplně jiné kvality. Prošla jsem si proměnou jak sebe sama, tak proměnou svého života. Naučila jsem se rozumět sobě samé a životu, vážit si sebe samé a také vážit si hodnoty života, žít lásku k sobě samé a pochopila jsem, že život je láskou. Na této cestě pokorného chápání a poznávání mně již několik let pomáhá Ernestína, jejíž učení, víry, lásky a úcty ke všemu živému je mi cennou inspirací. Setkání s Ernestínou pro mne mělo velký význam na mé cestě a jsem nesmírně vděčná, že se s ní mohu nadále potkávat a spolupracovat.

Na konci roku 2008 jsem se rozhodla odejít ze zaměstnání a opustit jistotu, abych si uvědomila, že jistotu a víru mám sama v sobě. Nyní se plně věnuji práci s lidmi, kteří chtějí pomoci se svými životními problémy, a také sebepoznávacím seminářům, které nabízím.

Poznávání sebe samé pro mne znamená kráčet s důvěrou cestou života a přijímat, učit se a vědomě prožívat, vše co přichází.

Opava 25.08.2009